2°C
Na péči o pokojové rostliny nezapomínáme ani v zimě. Často kontrolujeme, zda na listech nepřebývají mšice, molice, puklice, svilušky nebo červci. Po přenesení do bytu, když se rostliny aklimatizují, tito škůdci získávají převahu. Jakmile některého objevíme, je rychlý zásah nezbytný, aby se škůdci nerozšířili na ostatní rostliny.
Není vždy úplně pravda, že se s květinami nemá hýbat. Výhony se stejně budou "táhnout" za světlem. Občasné otočení květináče výhonům jen prospěje, ale u rostlin s velkými listy, jako jsou například fíkusy, neotáčíme o 180°, ale jen částečně. Vůbec však není radno hýbat s rostlinami kvetoucími nebo tehdy, když nasazují poupata – třeba u vánočního kaktusu, azalek nebo kamélií.
Velkou pozornost věnujeme rostlinám při větrání. Zásah mrazivým vzduchem je pro většinu smrtelný. Rovněž se zálivkou to nepřeháníme, účinnější je raději zalévat méně a častěji než dopustit, aby kořeny začaly hnít.
Nemáte v bytě dostatek světla? V tom případě potřebujete pokojové rostliny, které mají minimální nároky na pěstování a jimž nevadí stín. Které to jsou, se dozvíte v následujícím videu:
Květiny, kterým stačí i minimum péče Adam Balažovič/BPŽ
Tropické krásky potřebují hodně tepla a vysokou vlhkost
Nejnáročnější na životní podmínky jsou pokojové květiny pocházející z tropických deštných pralesů, k nimž patří především mnohé orchideje, bromélie, kapradiny a masožravé láčkovky. Ideální je pro ně teplota mezi 22 a 28 °C – jen s nepatrnými výkyvy. Jsou náchylné vůči podchlazení a v žádném případě nesnesou průvan. Co se týče světla, většina upřednostní polostín, protože světla v pralese u země také moc není.
U těchto rostlin je však velmi důležitá vysoká vzdušná vlhkost. Moc nám přitom nepomůžou ani mlžení či odpařovače. Z bytu se prostě prádelna dost dobře udělat nedá. Situaci lze vyřešit skleníkovou vitrínkou s malým jezírkem a třeba upraveným kmenem, kde se daří tillandsiím a broméliím.
Když nedostatek světla nehraje roli
Při umístění na parapet pamatujeme na to, že rostliny pestrolisté a s barevnými listy potřebují hodně světla, jinak typické zbarvení zakrátko ztratí. Bez zvláštních opatření lze pěstovat třeba africkou fialku, jednobarevný kroton, fíkus, dracénu, diefenbachii, begonii, monsteru, filodendron, pepřinec, marantu, pandán, potos, toulitku, syngonium, gardénii i většinu bromélií.
Některé rostliny jsou méně náročné na vzdušnou vlhkost, potřebují ale teplé prostředí. Pro byty s ústředním topením jsou velmi vhodné rostliny ze savan, třeba „tchynin jazyk“ nebo kolopejka.
Otužilci, kterým chlad nevadí
Místo pro ně najdeme na světlém schodišti i ve sklepě, na chodbě či verandě s teplotou jen 10 °C i méně. Ideální jsou ovšem jen těsně nad nulu vytápěný skleník nebo zimní zahrada vytvořená třeba zasklením lodžie. Tam pěstujeme většinu muškátů, fuchsie, citroníky, kamélie, azalky. Vhodné jsou i blahovičník, oleandr, vavřín, myrta, rozmarýn, aukuba, aralka, asparágus, kořenokvětka, blahočet, převážná část sukulentů, některé orchideje a z palem nejvíce zimy vydrží žumara.
Při přezimování rostliny mimo byt se uplatní druhy z těch oblastí subtropů, kde teplota na několik měsíců klesá na 15 až 10 °C – což je ideální pro ibišek, klívii, brambořík, voskovku, kalu, zelenec, krvokvět, pryšec, chas, durman, mučenku, mračňák či africkou lipku.
Kdy tma rostlinám prospívá?
Jedině rostliny, které jsou v naprostém vegetačním klidu, mohou být přes zimu v úplné tmě. Tedy ty, jimž opadávají listy, jako jsou fíkovník a granátovník. V naprostém suchu mohou zůstat také některé kaktusy. Ve tmě a v suchu uchováváme i hlízy třeba zmijovce nebo hlíznaté begonie, ale to již nejsou květiny pokojové, ale typicky truhlíkové. A o těch zas někdy jindy.
